Byl to vlastně takový první sraz chatařů. Začali jsme k sobě mít blíž, dělala se dobrá parta. A tak jsme si řekli, že by bylo dobré udělat táborák na hřišti a začít prohlubovat vztahy. No, slovo dalo slovo, stanovil se termín (dnes již nevím, kdy to bylo), postavil se táborák.
  Jirka sehnal kamarády s kytarami (všechno samí trampové) no a bez nějakých ceremonií se zapálil oheň. Ještě podotknout, že Pepa zajistil sud s pivem. Ostřejší nápoje si každý donesl sám.
  Zábava začala. Hudba s malými přestávkami hrála nepřetržitě. Je až s podivem, že ti trampové znali písničky nazpaměť.
  Jirka nás poučil o nějakých trampských zásadách, např. Že se nemají cigaretové nedopalky házet do ohně, že se o oheň stará vybraná osoba. Zábava probíhala ve vzájemných diskuzích, za zpěvu, pití a všeobecného veselí.
  Uběhlo dost hodin, ani nevím kolik vlastně bylo, a na cestičce od Smeryho chaty se něco objevilo. Bylo to takové neforemné, hranaté. Až když to bylo blíž, tak jsme zjistili, že jde Smery a na zádech vleče starý otoman. S úžasem jsme hleděli, co se bude dít a než jsme stačili zasáhnout, tak Smery starý gauč hodil na táborák. Jenom jsem ještě zaslechl jak Jirka křičí néééé.
  Trampové tím pádem přestali hrát a my jsme jen zírali, jak gauč pojídají plameny a občas z táboráku vystřelilo péro, které se uvolnilo. Prostě takový trochu ohňostroj.
  No a od té doby se tomu našemu táboráku říká „Gaučový potlach“.